PERLIČKY Z NAŠÍ ŠKOLIČKY

• Chlapec přál kamarádovi ve třídě k narozeninám:" Přeju ti všechno nejlepší, hodně zdraví a štěstí, dokud žiješ".

• Paní učitelka s chlapcem přišli náhodou na to, že jsou oba narození ve stejném znamení. "To jsem rád, paní učitelko, že jsem s vámi stejná rasa" okomentoval chlapec zjištění.

• Stále si myslíme, že jsou děti v MŠ ještě malé? Chlapec se předvedl před dětmi velikonoční koledou:" Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li rum, zboříme vám dům."

• Paní učitelka si s chlapcem hrála se slovíčky, chlapec měl pojmenovat a pak vybrat 2 obrázky, jejichž názvy se rýmují. Chlapec sebevědomě odpověděl:"to ví přece každý - tráva a les"

• Rozhovor mezi dětmi na vycházce (smyšlená jména): Mařenka: Jsem zamilovaná do Jeníčka. Jeníček: "Tak pojď, ty holka moje!"

• Chlapec projevil zdravé sebevědomí, když při hledání předmětů, které do dané skupiny nepatří, prohlásil. "Já jsem prostě profesionál, protože přemýšlím".

• "Přijel jsi dnes do školky autem nebo jsi přišel pěšky?" ptala se paní učitelka. Odpověď k zamyšlení na sebe nenechala dlouho čekat: "Přece jsem přijel pěšky!"

• "Proč tady není Viktorka?" ptal se kamarád u stolu. "Je nemocná", odpověděla paní učitelka. "Hm, tak to chytla asi nějaký bordel", reagoval chlapec.

• "Auta jezdí podle barev na metrofonu (semaforu)", konstatoval klučina při hře s auty, " a autodráhu nemám, protože ta bude stojit moc drahá".

• Při cvičení paměti a opakování několika slov po sobě jdoucích, chlapec zapomněl poslední slovo: "já jsem ho ztratil, budu ho muset najít."

• "Zdálo se mi, že děda šel do práce" sdílel svůj noční sen klučina s učitelkou. "A kde děda pracoval?" ptala se paní učitelka. "No, on ten děda, to byl vlastně ten tamten."

• "Kolo má řidítka, sedátko a šlupky" prohlásil chlapec.

• Při vyprávění příběhu: "On běžel a běžel až ho nenašel."

• "Kvočna má kvočata a malíř je barvář", další nová krásná slova našich nejmenších.

• "Mamka dostala náušnice, co nosí holky na uchouch", sdělil chlapec při vyprávění paní učitelce.

 

• Při hře na obchod si chlapec kupoval ovoce. "Prosím kulaťounké jablko a jednu oválcovou hrušku".

 

• U oběda, kdy chlapec požádal paní učitelku o přídavek polévky, ho okřikla vedle sedící holčička: "ty jsi ale ohladec", zřejmě myslela hladovec.

• "Houba se skládá z klobouku a z držáku na klobouk", konstatoval k říkance o houbičce chlapec.

• Předškolák si čistil v koupelně po obědě zuby, prohlížel si umyvadla a svůj postřeh okomentoval:" Tak bych řekl, paní učitelko, že to větší umyvadlo je určitě větší, než to menší."

• "Co nepatří do řady čtyř předmětů?" (stůl, postel, polštář, židle), ptala se paní učitelka chlapce. Chlapec po delší odmlce odpověděl:"Nepatří tam nic".

• Některé výroky dětí nás dostanou na kolena, jako když při vyprávění 6 letý chlapec pronese: "To já, za mlada...."

• Paní učitelka se ptala při hře na peklíčko hlubokým hlasem:" Bl, bl, bl, copak, čertíku, že sedíš na tom trůnu? To je přece náš Lupicer", volala holčička z kuchyňky.

• Při hře s auty:" Ježíši, to auto se srazilo s nákladníkem!"

• "Ty nemáš vepředu zub?" ptala se paní učitelka. "No jo, zubař mi ho utrhnul!" odpověděl chlapec.

• Hledali jsme na sobě různé části těla. "Aha, kotník, to je to vyhrblý na noze jako šroubky", konstatoval chlapec a hrdě kotník ukazoval.

• Chlapec, který se učí první slova česky, a ví, jak zvířata dělají, vymýšlí kouzelná nová slova: kočka je mňauka a slepice je kokopice.

• Krásné dětské přebrebty při dopolední svačině:"Paní učitelko, přidáte mi to kakadlo?"

• "Děti, pozná někdo tu zeleninu v polévce?" ptala se paní učitelka. " Ano", volá chlapec, "to je brokovnice."

• Na otázku učitelky "Co uděláš, než se půjdeš nasvačit? Nevím", odpověděl chlapec. "Umyl jsi si ruce? Ne, proč?" odpověděl hoch. "Máš na nich bacily a bakterie. A jaké baterie, paní učitelko?"

• Při povídání o tom, čím chtějí děti být, až vyrostou, zaperlil chlapec: "To já chci být králem!"

• Nad obrázkem tatínka bez vlasů děti rozvinuly diskusi:" Ten táta nemá vlasy, asi je ztratil." Paní učitelka se zeptala a poté napovídala:"Víte, jak se tomu říká? Ten pán má pleš, je ple... Ozvalo se: " No přece je plechový!"

• Děti seděly u stolečku ve třídě. Holčička zakašlala a ihned se ozval vedle sedící chlapec s komentářem:"No, pane jo, tak už tady zase máme bacila na kašel."

• "Co vidíš na obrázku?"ptala se paní učitelka (lékař, sestřička a zubař). "Je tam doktor, sestřenice a trhač".

• Rozvíjíme slovní zásobu pomocí obrázků. Na obrázku je nemocný kluk a vedle teploměr. "Honzík je nemocný, má teplotu", popsal obrázek chlapec. Na druhém obrázku je veselý chlapec a přeškrtnutý teploměr. " Honzík je už zdravý, už není teplý", zazněla další odpověď.

• Na vycházce děti objevily na zemi vosu. "Pohladil bych si jí, ale bojím se toho švihadla", komentoval nález přítomný chlapec.

• Dostali jsme pro děti malé pozvánky do cirkusu. "Maminka nebo tatínek vám potom koupí lístek - vstupenku a můžete se na představení vydat." Chlapec, který odcházel po obědě domů, se ještě rychle vrátil do třídy a zvolal:" paní učitelko, musím si vzít ještě tu lístenku!"

• Při povídání o tom, co k čemu patří - co s čím kamarádí: "zubní kartáček s pastou, vidlička s nožem nebo lopatka se zametáčkem"

• "Kdy jsi se odřel?" ptala se paní učitelka chlapce, který měl odřené koleno. Chlapec okamžitě odpověděl: "Stalo se mi to, když jsem jezdil na koběližce (koloběžka), nevybral jsem zatáčku."

• Po dovádění doma na zahradě chlapec ve třídě konstatoval: "já jsem byl pořád takový bowling, měl jsem všude na hlavě boule".

• V logopedických hrátkách při trénování času přítomného, minulého a budoucího: "dnes píši dopis, zítra budu psát dopis, včera jsem dopis píšela".

• Poznáváme řemesla a povolání: " cestář cestuje a pěstitel dává někomu pěstí. Zpěvák je zpívák a poštovní doručovatel je pan pošta".

• Hráli jsme si s hudebními nástroji. " To je harmonika tahací a tahle je šahací. Pán hraje na dudle (dudy).

• "Zvířata, jako pes, kočka nebo medvěd, mají na sobě pelich (kožich), protože jim padají chlupy" - pelichají.

• " Nos máme na to, abychom neumřeli, a to, co máme nad obočím, je mozek"

• Děti jmenovaly ptačí rodinky: :pan vrabec a paní vrabcová, pan vrána a paní vránová, pan kos a paní kokosová".

 

• Děti si porovnávaly při čištění zubů chutě svých zubních past, holčička okomentovala svoji: "moje páchne mňamkou". 

• Opět jsme byli svědky krásných přebrebtů: mládě kozy je kozačka, jelen je jehlátko.

 

• Chlapec si postavil z Polikarpovy stavebnice velké auto, posadil se do něj, ale obráceně s volantem za zády. "Pane řidiči, jak to řídíte?" ptala se paní učitelka. "Prostě řídím zadníma rukama, paní učitelko"odpověděl hbitě chlapec.

• Při nácviku správného čištění zubů na modelu chrupu komentoval chlapec postup: " nejdřív musíme vyčistit vzadu židličky..", myslel stoličky.

• "Paní učitelko, kde vzali indiáni tomahavky?" Než stačila paní učitelka zareagovat, ozval se chlapec: "já vím, to oni našli kámen a takhle tesařili a tesařili, až vytesařili sekeru a byl z toho tomahavk."

• Děti si točily globusem. "Lidi, co bydlí tady dole (Austrálie) mají určitě nějakou magnetickou reakci, když nespadnou", reagovala holčička.

• "V Africe žije spousta zvířat, sloni, žirafy, antilopy a mezi nimi i kroasán" (holčička myslela krocana)

• Čeká nás školní karneval. "Děti, hrajeme si na povolání a profese, byla bych ráda, kdyby se na karnevalu sešli kuchaři, zdravotní sestřičky, kominíci, zedníci, prodavačky apod.", motivovala děti paní učitelka. " Já mám jenom masku na manželství, ale asi půjdu stejně za prezidenta" odpověděl chlapec.

• "Děti, kdopak hraje v tomto orchestru na obrázku?" ptá se paní učitelka. " No, je tady pianík, houslista, bubenista a harmonikus."

• Při povídání s dítětem: " Moje sestra má na břiše žaluzky (molusky), ale už se zdravuje (uzdravuje)".

• Děti nám opět vytvořily nová, krásná slova: na motorce jezdí motorák, tonoucí se plavce z vody zachraňuje plavač a na místě kosmonauta, který letí v raketě je raketomet.

• Při popisu obrázků a hledání názvů předmětů chlapec nevěděl, že pokrývce na hrnec se říká poklička. "Copak je na obrázku?" ptala se paní učitelka. "To je přece létající talíř", odpověděl chlapec.

• Chlapec kreslil svoji postavu, na obličeji mu chyběla ještě ústa. "Něco ti ještě na obličeji chybí, čím se na mě usmíváš?"ptala se paní učitelka. "No přece vokama"zazněla rychlá odpověď.

• Na procházce děti objevily keř celý obalený mšicemi. Paní učitelka chtěla dětem vysvětlit co je to a jak škodí rostlinám. Předběhl jí chlapec: "Já vím, to jsou svi.. malý, taky nám doma žerou kytky."

• V den otevřených dveří při svačince chlapec vylil čaj na stůl. V tu chvíli vstoupila do třídy jedna maminka. Chlapce okamžitě okřikla kamarádka: "Tak ona je tady návštěva a ty rozliješ pití!"

• První jarní kytička se jmenuje růženka.

• Chlapec se převlékal do pyžama a nemohl najít triko. "Paní učitelko, já nemám vršek, mám jen dolek."

• Děti opět nezištně vytvořily nová slova: švadlena = šatlena, zedník = stavník, zahradnice = pěsťačka.

• U oběda si chlapeček vzpomněl na svoji maminku a začal plakat. Přiskočil k němu kamarád a povídá: "Nebreč, tak já teď budu tvoje maminka".

• "Děti, kdo sní tu čočku, říká se, že bude bohatý. Já ji jíst nebudu, mám peněz dost", odpověděla holčička.

• K obědu máme zapečené nudle s tvarohem a rozinkami. "Já chci, paní kuchařko, jen ty kuličky".

• Strom, na kterém rostou jablíčka, se jmenuje jablušoň.

• "Asi budu muset jít na cholerologii. Mamka říkala, že ty pupínky, co mám, jsou asi alergie."

• "V lese rostou hříbky, žampionony a taky mamochůrky", prohlásila holčička nad obrázkem lesa.

• Holčička si přinesla do třídy novou zubní pastu. "Proč si neseš novou, když máš ještě skoro celou? " ptala se paní učitelka. "Tahle sladká mi už nechutná, teď jsem chtěla tuhle horkou"  (přinesla si pálivou)

• Děti přiřazovaly ovoce ke stromům - "Jablko roste na jabloni, hruška na hrušni a švestky na švesoni" odpovídala málá sadařka.

• "Víš, co má holčička na obrázku na krku? Ano, to je přece zlatokámen." (řetízek s přívěskem).

• "Moje ségra je úplně jiná, než já. Já jím všechno a ona jen kuře a vepř."

• Z exkurse na záchrannou službu se vrátil chlapec se zavázaným palcem na ruce. Paní učitelka se ptala, kdo mu palec zavázal. "To mi udělala sestřenice v sanitce "(zdravotní sestřička).

 

• Pejsek má držátko kolem krku, aby neutíkal - obojek.

 

• Poznávali jsme profese: švadlena šije špendlíkem, krejčí používá jehlu a lano.

 

• Povídali jsme si o důležitosti mytí rukou. Paní učitelko, já jsem měla na ruce křivku (holčička myslela kopřivku).

 

• Hruška je zelenina, protože je zelená.

 

• Na některé dětské otázky těžko nalézáme odpoveď: "Paní učitelko, co bude dneska na angličtině, flétna nebo klávesy?" Chlapec chtěl zjistit, který kroužek se dnes koná.

• "Co to máš na tváři?" ptá se paní učitelka chlapce ( štípnutí komárem). "To se tam stalo tak, že mi to tam asi chtělo vyrůst."

 

• Známe nová veselá označení našich smyslů: zrak, hmat, sluch, chuť a smrk (=čich)

 

• Při práci na počítači. "Zapni si reproduktor, ať slyšíš zadání úkolů." Chlapec zapnul knoflík a volá: "Už se mi to tady slyší, paní učitelko!"

 

• Čert je chlupatý pán, co bere lidem děti a nevrací je.

 

• Kdo si staví hnízdo na komíně? No, přece klapeták.

 

• Na školním výletě ve Mstíšově: "Paní učitelko, ten kůň je určitě žena, protože má řasy, že by si je mohl malovat."

 

• Cestujeme obrazně po celém světě a poznáváme odlišné kultury i obyvatele různých světadílů. "Paní učitelko, tohle jsou bělokožci a tohle zase tmavokožci" ( děti bílé pleti a černouškové).

 

• Před začátkem divadelního představení: "Paní učitelko, kdy už se budeme divadlit?"

 

• Povídáme si o profesích a řemeslech: švadlena je šijovačka, dřevorubec je dřevník, zedník je stavěč, švec je čistič bot.

 

• Co kam patří? Děti, co patří do peněženky - peníze. A co patří do kapsy? Chlapcova rychlá odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: telefon, kapesník a cigarety.

 

• Při obědě si šla dívka přidat. K jídlu byla bramborová kaše a ryba s fazolemi. Paní kuchařko, přidejte mi to rybí oko (myslela fazole).

 

• V rámci vzdělávacího programu jsme "cestovali" s dětmi po světě, navštívili jsme Austrálii. Při rekapitulaci poznatků se ptala paní učitelka: "Děti, vzpomínáte si, jak se říká australanům, kteří žijí na druhé straně naší zeměkoule?" Chlapci hbitě odpovídali: "Vzhůrunožci a mnohonožci" ( protinožci ).

 

• Střípky z ozdravného pobytu:
• Chlapec si stěžuje: pořád jenom chodíme a chodíme, ale když říkaj, že je to zdravý, nedá se nic dělat, tak budeme chodit a chodit...
• Půjčila jsem si teplou čepici od babičky, ale když jsem v ní takhle sklonila hlavu, tak mi pořád padala a já jsem při tom tak strašně zestárla.
• Při roznášení obědů v jídelně zaskočil na pomoc i pan vedoucí penzionu. Děti se ptaly, kdo je to? To je nový pan servíř, odpověděl rychle chlapec.
• Při koupání dlouhovlasých holčiček: ten cvok na skřípání vlasů mi maminka taky dává (skřipec na vlasy).
• Paní učitelka připravila s dětmi kvásek na zadělání chleba. Holčička popsala postup: paní učitelka ten šmedlík tak šmedlala, až z něj bylo těsto.
• Paní učitelko můžete mi přidat tu cukrovku, moc mi chutná ( vánočka k snídani).
• Už jste si děti vyčistily zuby? Já nemusím, mě nebolej.
• Děti počítaly na prstech dny, kdy už pojedeme domů. "No přece za malíček", odpočítal chlapec.

 

• Ve třídě si zapisujeme stav počasí do deníku. Děti měly za úkol pozorovat počasí v sobotu a v něděli, abychom jej mohli zaznamenat do tabulky. U nás bylo jasno napolovic, odpověděla holčička. Za to u nás bylo celou sobotu zamraženo, podotkl chlapec.

 

• K obědu jsme měli pečené kuře. Paní kuchařko, to je tak vynikající, vy vaříte jako ve Francii, pochválila holčička kuchařku. A ty jsi byla ve Francii? Ne, ale maminka to říkala.

 

• Hrajeme si se zvířátky na farmě. Jak se říká mamince kůzlete? Koza. Jak mamince jehněte? Ovce. Kterou maminku má kuře? Slepici. A maminka housete? To je přece housenka.

 

• Povídáme si o tom, který ze smyslů využíváme při poslechu hudby a jak je důležité si náš sluch chránit. Náš děda poslouchal nahlas hudbu a teď je sluchý, protože má nemocný hluch, odpověděla holčička.

 

• Při popisu nesmyslných obrázků chlapec odpovídá k obrázku pejska, který má na hlavě přikreslené rohy: špatně je pejsek, protože pejsci nemají na hlavě kozy

 

• Prohlížíme si naše ústa. Co máš v pusince? Hbitá odpověď chlapce na sebe nenechala dlouho čekat: zuby a mozek

 

• Při vyhledávání hlásky B ve slovech s pomocí obrázků holčička odpověděla: B slyším ve slově borovice, buk a jabor

 

• Myslivec na obrázku nese loveckou pušku přes rameno. Paní učitelko, má ten pán v té pistoli i baterky?

 

• Děti, kolik má člověk smyslů? Pět, odpovídá holčička a rychle vyjmenovává: sluch, čich, hmat, chuť a vid (zrak).

 

• Při odchodu ze školky: "Pojď už domů", volá maminka. Holčička se rozběhla do kadeřnického koutku. "Počkej, ještě se napudruju"

 

• Při pozorování šneka: "Paní učitelko, bylo by fajn, kdyby ten šnek měl na domečku zvonek, zazvonil bych na něj, aby věděl, že zpívám zrovna jemu Šnečku, šnečku, vystrč růžky."

 

• Na otázku dítěte, co budeme mít k obědu, odpověděla paní kuchařka ve snaze hovořit spisovně: "Dnes budete mít děti dobrý čočkový prýt"   (čočkový prejt).

 

• Legrácky ze školy v přírodě: 
• V autobusu: "Kdy už budeme stávkovat?" ( stavět na svačinku)
• "Já jsem paní učitelko fofroval, aby jsem pospíchal."
• "Paní učitelko, můžete mě přikrýt? Tady mi číhá noha."
• Chlapec lezl do skříně. "Co tam děláš," ptala se paní učitelka. "Já vás tady hledám, jestli tu náhodou nebydlíte, paní učitelko."
• "Na mytí špinavých rukou si pusť teplou vodu," říká p. učitelka. "Když ona teď teče jenom suchá."
• Při hře na louce děti rýpaly klacíkem do hlíny, chlapec je napomenul: "Nešťourejte tu jámu, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá."
• Paní učitelka si z legrace stýská při čtení pohledů dětem: "A mě děti nikdo nenapsal, jak je to možné?" Chlapec rychle zareagoval: "Vždyť ty už jsi taková babka, tak kdo by ti psal?"
• Děti vykousávaly rozkrájený pomeranč. "Paní učitelko, můžu ten pomeranč jen vyšťavit?"
• "Paní učitelko, vy už jste taková stará. Jak jsi to poznala? Když vy máte na obličeji takové křivé to. Také jednou budete staří" odpovídá p. učitelka. "No jo, ale to už tady nebudete," odvětila dívka.
• "To se mi líbilo, chlap tam měl smrček, ale vypadal jako borovička."

 

• Při hře s pexesem: "otočím to otočítko.."

 

• Povídáme si o povoláních: "Děti, co drží ten zedník v ruce? Cihelnu" (cihlu), odpovídá pohotová holčička. "Co drží dřevorubec? Velký pilník" (motorovou pilu).

 

• "Paní učitelko, dnes chci oběd bez kompostu (kompotu), já ho nejím."

 

• Při hře na dopravu: "Po silnici jezdí řidiči v autech, motorkáři a kolocysti."

 

• Děti poslouchaly hudební ukázky různých nástrojů, měly vždy za úkol poznat trojici zvuků. Mezi zvuky se objevil i úryvek operního zpěvu. "Děti, co to bylo", ptala se paní učitelka. "První byla kytara, druhé housle a to třetí určitě božský Kája", vyhrkl chlapec odpověď.

 

• Pekli jsme s dětmi domácí housky. Při pozorování, jak kyne kvásek, chlapec volá: "Pojďte se podívat, jak ten chroš už leze z mísy"!

 

• Při ranním cvičení procvičujeme mimo jiné bříško. Budete mít krásně pevné svaly, podívejte se na tatínka, jestli má na břiše tak pevné svaly, že vypadají jako buchty - uf, ozvalo se, nevím, co tam má náš táta, ale mamka říkala, že tam má určitě špeky.

 

• Děti si hrály na stavbu, na zedníky, dopravce apod. Nemám už cihly, volá jeden ze zedníků! Tak já už nebudu cihlič (zedník), paní učitelko, ale budu teď nakupovač, protože si je musím zajet koupit.

 

• Po zápisu do základní školy: povídej, co od tebe paní učitelka ve škole požadovala? Hlavně chtěla vědět, co mám v mozku.

 

• Ve hře na lékaře: lékaři, který léčí děti se říká dětský, lékaři, který se stará o naše oči se říká oční, když vás bolí ouško, jdete s mamkou na oddělení nosní, ušní, krční. Holčička se přihlásila: a když mě bolí ruka nebo noha, tak jdu s mamkou na ruční nebo nožní.                       
• Ke stejnému tématu chlapec sděluje: vojáci, když přijdou o ruku nebo nohu, tak musí jít do spořitelny, aby dostali novou, umělou.

 

• Na jídelním lístku: losos, bramborová kaše.                                                                                                                                          Dnes budeme mít děti k obědu dobrou rybičku a bramborovou kaši. Ano, paní učitelko, a ta rybička bude i s lososem!

 

• Děti, ptá se paní učitelka, kam odletěly vlaštovky a čápi na podzim? Z hloučku dětí se ozvalo: do Teplic!

 

• Při popisu obrázků - to jsou dva švestci ( dvě švestky), auto má černé kolomatiky ( pneumatiky)

 

• Střípky ze školy v přírodě: - Děti, víte, kam jdeme ? Vím, do toho tlustého lesa ( širokého)
• Kde je Bára? ptají se děti mezi sebou na pokoji. Někde na drbech, ozvalo se z hloučku. Informace se šířila dál: Hele, už vím, kde je, je na Brdech!
• V autobusu p. učitelka prochází mezi sedadly. Jé, paní učitelko, já myslel, že jste kufr!
• Děti, dívejte se z okna autobusu, na polích a loukách se budou pást zvířátka - srnky, kravičky, kozy apod. až nějaké uvidíte, zavolejte, ať si je můžeme prohlédnout. Po chvíli se ozvalo: hele, člověk! ( po poli šel pán).
• V autobusu: Paní učitelko, kde už jsme? V Úštěku. Tady to znám, sem jezdím s mamkou do Vaňova.
• Paní učitelka utrhla větvičku ze smrku na pozorování. Pan hajný mi to povolil, oznamuje dětem. Hm, tak to jste určitě od pana hajného dostala na to trhání heslo.                                  

 

• Děti, co má na hlavě kohout? Pankáče!

 

• Chlapec chtěl, aby mu paní učitelka nakreslila Šmoulu. Nemohl si vzpomenout, jak se jmenuje, tak požádal: paní učitelko, nakresllíte mi Šmoufentýna?

 

• Při hře na ptáčky děti odpovídaly jak dělá kukačka, vrabec, sova apod. Dozvěděli jsme se, že holub dělá holů, holů a vrána vrá, vrá. A krocan? Ano děti, krocan dělá hudry, hudry. Ozvala se rychlá reakce: paní učitelko, to je stejné jako hudry, hudry, doprovody, dejte vejce malovaný..

 

• Prožíváme s dětmi Zimní olympijské hry v Soči, mimo jiné i fandíme našim hokejistům. Děti měly za úkol donést do MŠ výstřižky z novin o úspěších našich sportovců. Určitě víš, který známý hokejista je na té fotografii, komentovala obrázek paní učitelka. Ano, maminka říkala, že je to švagr - byl to Jágr.

 

• Vyrábíme figurky z papíru - řemesla a povolání: lékař, kuchař, policista, voják, listonoš, výpravčí atd. Děti, chybí nám ještě někdo? Přemýšlejte. Už vím, ozvalo se. Chybí nám ještě čert!

 

• Své jméno znáš, víš také, jak se jmenuje tvoje maminka? Ano,............ Správně, a jak se jmenuje tvůj tatínek? Vím jen, že Pavel. Ano a dál stejně jako ty. Aha: Pavel Verča.

 

• Popisovali jsme obrázek s názvem Na ulici: Jak se říká lidem, kteří sedí za volanty aut na silnici? Řidiči. A jak se nazývají lidé, kteří jdou po chodníku nebo se chystají přejít silnici po přechodu? Po chvíli ticha napovídám: cho... Už vím, důchodci.

 

• Paní učitelko, když jsem byla úplně malá, tak jsem byla u maminky v bříšku a víte, jak jsem se tam dostala? Maminka mě spolkla.

 

• Děti, jakou sváteční večeři připravovala maminka o Štědrý den? Kapra, klobásy, salát, hranolky - a my jsme měli kuřízek jako v reklamě v televizi.

 

• Děti přiřazovaly obrázky potravy zvířátkům. Děti, co dáme psovi? Kosti. Myšce - sýr, veverce - oříšky, ovečce trávu.... a co dáme vlkovi? Z hloučku dětí se ozvalo: Karkulku, ale ta tady není.

 

• Zítra si děti zahrajeme na houby. Jaká budeš houbička, prašivka nebo hříbek? Určitě prašivka paní učitelko, protože jsem dneska byl brambor a ostatní byli hezká barevná zelenina.

 

• Jak se jmenuje děti strom, na kterém rostou žaludy? Žaludník.

 

• Vy jdete děti tak krásně tiše, že vás ani neslyším, chválí paní učitelka skupinku dětí na schodišti MŠ. Nikolka odpovídá šeptem: Víte, paní učitelko, my jsme totiž takoví potichý zajíci.

 

• Děti upřímně lichotí: paní učitelko, vy máte bříško jako koblížek

 

• Při odpoledním odpočinku na lehátku má Jirka plyšového kolouška, Matěj na něj volá: ta tvoje smradlavá srnka.....

 

• Děti, který pták se ozývá cukrů, cukrů - cukrovka

 

• Při manipulaci s obrázky u stolu. Srovnej si ty obrázky pěkně pod sebe ( ukazuji na stole kam). Než si p.uč připravila další sadu obrázků -  kde máš ty obrázky? No přece pod sebou - pod zadečkem na židli.

 

• Prohlížíme si holý strom. Dole je kmen, co má strom nahoře? Parohy. Ale jdi, jsou to větve, parohy má přece na hlavě jedno zvířátko. Už vím, veverka!

 

• Dívali jsme se z okna na nádvoří MŠ, kde paní uklizečka vylévala kbelík s vodou do kanálu: paní učitelko, paní uklízečka už zase myje kanál, ta je ale pracovitá.

 

• Při rozhovoru nad obrázky: vyber ze skupiny obrázků ty, které začínají na písmeno B. Eliška odpovídá - batoh, bouda, balík, bič, basa. Dobře a co ta houba? To je buchomůrka. ( byla to bedla).

 

• Tvořili jsme přídavná jména: míč je kulatý, duha je barevná, krabice je uhranutá (hranatá).

 

• Při vydávání koprové omáčky k obědu se ptá paní kuchařka: Kolik si dáš knedlíků?  Hodně, ale omáčku chci bez těch čárek.

 

• Ve třídě Lišek: Járo, kdo ti dal ty hezké obrázky? Paní učitelka. Která paní učitelka? Ta velká liška.

 

• Při vyprávění, co jsme dělali o víkendu: Já jsem boboval v pohoří. A neboboval jsi na horách? Ne, ne, tam je hrozná zima!

 

• Děti, ptá se paní učitelka, proč ťuká datel do stromu? Protože straší bacily.

 

• Ten pán, co staví domy, se jmenuje cihlista.

 

• Při hrách na téma co kdo dělá, děti přejmenovaly některé profese po svém:

        řezník = masník, klobásník a jitrník

        sklenář = skleník

        truhlář = truhlovník

 

• Při logopedii Kubíček vidí na obrázku srnce a srnku, popisuje: To je krásný srnec a laněnka

 

• Před zápisem do ZŠ paní učitelka zkouší děti ze znalosti geometrických tvarů:

        Filip: To je kruh, čtverec, obdélník a koskotelník ( trojúhelník)

 

• Ondra při logopedii popisuje obrázek tanečnice:  to je baletnice

                                               obrázek školní tašky: to je taštovka

                                               vysavač = luxavač

                                               smetiště = odpadoviště

                                               holubník = kadibudka

 

• Při rozhovoru o mláďatech: Kachna má káčata, kočka má koťata, ovce má ovčata

 

• Popisovali jsme obrázky:  Co dělá větrák?  Svěží.

 

• Viki líčí co se stalo tatínkovi: Včera jel do nemocnice, protože měl na hlavě nějakou chřipku.

 

• Paní učitelka při obouvání šněrovacích bot na vycházku říká: Barunko, podrž si ten jazyk! Barunka si okamžitě chytila jazyk v puse a přes zuby cedí: Uz ho drzím paní učitelko!

 

• Druhý den po zápisu do základní školy Verunka sdělila paní učitelce v MŠ: Vzali mě do školy hlavně kvůli očím.

 

• Barunka popisuje obrázek, na kterém dědeček krmí v králíkárně králíky: Dědeček dělá zajíčky, aby mu neohladly.

 

• Na toaletě: Už jsi se vyčůral Danečku? Ne, nefunguje mi fungovač.